Bohemia aneb Bohem(i)Ja

Jak známo, Bohemia je dnes již méně používaný historický název pro Čechy. Celá řada cizích jazyků však dosud užívá název Bohemia, a jeho více či méně modifikované varianty, pro území Čech. Na vznik obou těchto názvů se v následujících řádcích podíváme v širších souvislostech, a to nejen z pohledu významu slov, ale také ve světle dějin i geografie našeho území.

Historici z Říma

Bohémové, později římskými historiky (nedokáží vyslovit h, proto h -> j) zkomolené na Bójové (a východní sousedé jako Gótové), byli a jsou lidé žijící na našem území. Pojmenování Bohémové si nedali sami, ale obdrželi jej od okolních „národů“, nejspíš právě od Římanů jako autorů oficiální historie. Dostali jej podle toho, že sami sebe znali jako přirozený zdroj všeho a proto o sobě ve své prostotě, bez povyšování a správně (ve smyslu s_Pravdou) říkali: Bohem Já.

Vycházím z následující hypotézy:

Bohemia = Bohem-i-ja => bohém (bohsem = bogsam) => bójové (h, g -> j) = gótové (d -> t možná odvozeno již z God -> god-ové -> d->t -> gotové)

Boh = bohatství = zdroj všeho = Pravé Já = Tvůrce tvořící život skrze Tělo a Mysl

Pohané z lesa

Zřejmě stejného významu je také výraz Pohané (b -> p) = bohané, bogané, božané – kteří byli římskými „křesťanskými“ historiky přemístěni do „lesů a hájů“, jak tam uctívají Slunce a stromy, aby je mohli prohlásit za „divochy“, kteří by se bez „římské spásy“ nejspíš vzájemně vyhubili – což je samozřejmě nesmysl. Nicméně oficiální historie takto „Pohany“ vykresluje, aby v kontrastu k nim mohla „Římany“ vykreslit jako kultivované spásonosné mírotvůrce.

Je více než zajímavé, jak se v historii (ale i v současnosti) opakuje jeden nepřehlédnutelný fenomén: cizinec vždy „ví lépe“, co je pro domácího „správné“ a tak mu větší či menší „mírovou silou“ vnucuje, jak má doma „správně“ žít. Není to zvláštní? Nebo je to odraz vnitřního stavu jedinců, kteří „ví nejlépe“ jak by měli žít druzí, aby jim byli prospěšní?

Je naprosto jasné, že takto „rouhavé“ pojetí lidské bytosti – Bohem Já – bylo třeba vykořenit z lidského povědomí. Kromě hanlivě zabarveného výrazu „pohané“ tak přichází na scénu další název, nahrazující ten původní. Na vznik tohoto názvu se podíváme z pohledu jména jednoho z „nejobávanějších“ Čechů své doby, kterým nebyl nikdo jiný než Jan Žižka – postrach Římanů.

Čechy jako kalich

Žižka (původní č a š -> zkomoleno na ž – Římané nedokáží vyslovit č ani š) -> Čiška = číška, čáška, čéška) = číše = kalich = miska => geografický tvar české kotliny -> Český => Čechy

Z čehož plyne závěr: Jan Žižka z Kalichu = z Čech => Jan Český

Ale Jan Český byl přeci Jan „Lucemburský“ že? A že by byli zrovna dva slepí a hlavně tak významní vojevůdcové stejného jména téměř ve stejné době? Z hlediska pravděpodobnosti je to takto v rozmezí několika desítek let v podstatě nepravděpodobné: datum narození Žižky není sice znám, ale dle historiků úmrtí obou dělí pouhých 78 let. Koukneme se tedy, jestli se „náhodou“ nejedná o jednu a tu samou osobu. Začneme přízviskem Lucemburk, evokující sice stát Lucembursko, přesněji hrad kdesi na pomezí Belgie a Lucemburska, jak tvrdí oficiální historie o původu Lucemburků. Ale my opět použijeme významy slov, ze kterých se název skládá a moje oblíbené „hrátky s písmeny“.

Lucemburk nad Vltavou

Lucemburk = Lutselburg – jak je uváděno ve starých listinách, například v rodokmenu vládců Čech, Slezska, Polska, Uher a Rakouska z roku 1714

Luts-El-Burg (nebo Berg) => luc (= luk = oblouk) – el (= světlo) – burg (= hrad nebo kopec) => svítící vyvýšené místo v oblouku řeky -> místo známé jako Pražský hrad nad obloukem řeky Vltavy -> Hrad na Hradčanech.

H-radča-ny -> z původního Račín (něm. Ratschin – němčina pro zápis č používá „tsch“ – viz. rytina od Václava Hollara – panorama z Petřína – nápis a erb úplně vlevo) -> Račín -> Rašín -> Rašínovo nábřeží, nyní naproti pod Vyšehradem odkud je výhled na Hradčany = na Račany nebo Račín. Pro podpoření této úvahy přidávám odkaz na wikipedii, kde je podobné vysvětlení původu názvu vesnice Hradčany kdesi u Českého Dubu.

Rak v erbu

Odtud se tedy zřejmě dostal rak do erbu Jana Českého „Žižky“. Rak tak odkazuje na místo odkud Jan Český pocházel, na „Račín“ nebo „Račany“. Jeho „pražský“ původ byl zřejmě úmyslně „ztracen“ a moderními historiky „nalezen“ kdesi v Trocnově. Místo něho byl „vytvořen“ jiný český král Jan se stejnými hlavními atributy (slepý vojevůdce), který byl pro změnu „nalezen“ kdesi v Lucembursku, oženěn s Eliškou „Přemyslovnou“, aby mu historikové mohli nasadit českou korunu a časově ho umístili do období před Žižku.

A jak mohl vzniknout název Račín nebo Račany? Nabízí se nejprostší odpověď: v říčce, dnes zvané Brusnice, která protéká skrze dnešní Hradčany bývali kdysi raci. A jak mohl vzniknout název tohoto říčního živočicha? Ra-k = řeka-klepeta -> klepeta (klema) v řece. Jiná možnost je Račín -> Rašín => ra-šín = řeka-šajna = světlo nad řekou. Zní to možná primitivně, ale pravda často leží úplně na povrchu.

Ze středu do okolí

Podobnými pohledy z jiného úhlu bude modrá kniha přímo nabitá. Samozřejmě v kontextu dějin střední Evropy jako epicentra současné civilizace, odkud se šířila po celém kontinentu a následně do severní Afriky a blízké Asie.

Do Ameriky a na východ Asie se šířila již latinizovaná civilizace, a to po porážce Bohémů (= „pohané“ = „husité“) Římany (= „křižáci“ = „habsburkové“). Na „české husitství“ – což nebyla koncepce náboženství, ale pojetí života v souladu s děním v přírodě a na obloze – které bylo jako předchůdce současného „římského křesťanství“ (první koncepce hierarchického náboženství) vykořeněno, spáleno a rozptýleno – se podíváme třeba někdy jindy.

Ano, tušíš správně milý čtenáři, i s „Husem“ to bude „trochu“ jinak 😊