Filozofické otazníky

Filozofie, modernější verze původního slova filosofie, z řec. [Filo Sofía] = „přítel moudrosti“ nebo „láska k moudrosti“, je vnímána jako směr hledající pravdu. Mě se více zamlouvá výklad „polibek moudrosti“ z řec. [Filí Sofía], protože moudrost vidí vše jako sjednocený nedělitelný celek, tedy „celou minci“ a kdo je moudrostí políben, tak vidí vždy také obě strany.

Svobodná volba pak spočívá v tom, že celou minci lze buď vzít nebo nechat být, jiným slovy přijmout = „věřit“ nebo nepřijmout = „nevěřit“. Z téhož principu však nelze vzít pouze jednu stranu mince a druhou nechat být. Přitom svět lidských myslí dává ke „svobodné volbě“ pouze jednu ze dvou stran, vědomě či nevědomě zamlčujíc, že obě strany jsou od sebe neoddělitelné. A to je principiální důvod, proč v dualitě nemůže být Pravda – protože nemůže být správná (ve smyslu s_Pravdou) pouze jedna strana.

Pravda je pouze v jednotě, která zahrnuje obě strany, ale zároveň nerozděluje = nesoudí = nehodnotí správnost každé jedné strany, protože ví o jejich vzájemné potřebě. Obě strany jako nedělitelné části „mince“ vycházejí vždy z jednoho nekonečného zdroje „mincí“. Proto má lidská bytost vždy na výběr, kterou minci vezme a zároveň uznává odlišný výběr druhé lidské bytosti.

Věda a náboženství jsou dvě strany téže „mince“, kterou můžeme nazvat „hledání pravdy“. Procesem „devoluce“ lidské mysli ztrácející postupem času pod vlivem „vnějších okolností“ přirozené „spojení se zdrojem“ došlo k tomu, že se lidská mysl začala prohlašovat za „vládce člověka“ a tím se vzdálila svému původnímu účelu: Tvoření Života. Oba směry – věda i náboženství – se tak postupně začaly oddělovat od původního poznání (= vytvářet svoji „stranu mince“) , které shromažďovala právě filozofie.

Věda i náboženství považuje sebe sama za tu „správnou“ cestu a tu druhou stranu bere v lepším případě jako „důkaz správnosti“ té své, v horším případě jako soupeře. Lpění na jedné z těchto stran však omezuje skutečné poznání Pravdy, protože každá strana má svá omezující „pravidla hledání“. Proto jsou obě cesty správné, ve smyslu s_pravidly.

Tradiční filozofická otázka: Byla dřív slepice nebo vejce ?

Věda odpovídá: Vejce.
Náboženství odpovídá: Slepice.
Pravda odpovídá: Oboje „vzniklo“ současně, neboť samostatná existence vejce nebo slepice nedává smysl, jedno potřebuje druhé.

Podobná otázka: Bylo dřív (+) nebo (-) ?

Pravda odpovídá: Nejdřív byla (0) = nekonečné Nic = nekonečná rovnováha, ze které nabitím „vzniklo“ (+) i (-) současně. Nabití = vznik nerovnováhy = vznik závislosti => (+) má to, co (-) chybí a proto mezi nimi vzniká napětí => tok energie = závislost. Samostatná existence (+) nebo (-) nedává smysl, jedno potřebuje druhé.

Lidská otázka: Byl dřív muž nebo žena ?

Pravda odpovídá: Oboje „vzniklo“ současně z téže „nekonečné rovnováhy“, neboť samostatná existence muže nebo ženy nedává smysl, potřebují se vzájemně.

Otázka dědičnosti: Byl dřív člověk nebo lidská DNA ?

Pravda odpovídá: Oboje „vzniklo“ současně, protože samostatná existence DNA nebo člověka nedává smysl, jedno závisí na druhém.

Kde to všechno „vzniklo“ ?

Pravda odpovídá: Vše viditelné i neviditelné vzniká v lidské mysli, neboť lidská mysl všemu dává, a nebo ve všem hledá, smysl = soulad s_myslí.

Ve skutečnosti = v Pravdě neexistuje Nic, protože vše „existující“ je iluze = obraz = odraz lidské mysli.

Jak se to dostane do lidské mysli ?

Pravda odpovídá: Do lidské mysli se vše dostává z nekonečného Vědomí = Pravé Já, jehož paprskem je Pozornost.

Mysl je nástroj Tvoření

Lidský mysl zbavena své nepřirozené nadvlády nad člověkem a následně podřízena Pravému Já se stává přirozeným nástrojem pro Tvoření života.

Jakou „variantu iluze“ = jaký život chceš prožívat? Jaký „film“ = odraz = obraz chceš v životě sledovat a zároveň v něm hrát hlavní roli?

Proces Tvoření Života je jako proces vzniku filmu. Scénář přichází ze tvého vědomí a zfilmování v mysli máš ve své moci – zde tvoříš. Následně se na plátno začnou promítat jednotlivé scény postupně, vždy ve správný čas a na správném místě – zde prožíváš (hraješ hlavní roli).

Podobně jako do kina jde teprve hotový celý film a při jeho sledování nevíš, kdy a jaká scéna bude následovat. Ani herec v hlavní roli do premiéry filmu neví, jak celý film vypadá – zná pouze jeho děj ze scénáře a ze scén, které sám ztvárnil.

Pravé Já „píše scénář“ -> Pozornost ho skrze Mysl „zfilmuje“ -> Věčná Láska jej „promítá na plátno“ zvané Život.