Příběh nešťastného chlapečka

Dnešní příspěvek bude poněkud netypický. Formou fiktivního příběhu se podíváme na kořen velké skupiny životních „komplikací“ týkajících se mezilidských vztahů, zejména těch rodinných. Nejsem zde v roli diplomovaného odborníka v daném oboru, proto si dovolím použít formu příběhu. Pokusím se tímto způsobem přiblížit průběh a následky určitého souhrnu vnitřních zábran v širších souvislostech, kterému dám neodborný název „komplex nešťastného chlapečka“. Oficiální název existuje, ale jakýkoliv sebe odbornější termín je stejně pouze „nálepka“, která nic neřeší. Příspěvek přináší na závěr příběhu reálné východisko z tohoto komplexu, který drží trpícího a nešťastného člověka v „začarovaném kruhu“.

Dětství

Žil byl jeden malý chlapeček. Narodil se dvěma mladým rodičům, kteří sice nebyli v úplné harmonii, ale pro svého prvorozeného syna dokázali zajistit vše, co k životu potřeboval. Chlapeček bylo živé, zvídavé, hravé, vnímavé a citlivé dítě, které dělalo rodičům radost. Když dospěl do věku 3 let, začal, jako všechny děti, navštěvovat mateřskou školku. V tomto věku začíná jedna z vývojových krizí, kdy si malý človíček začíná uvědomovat své pohlaví.

Zjistil tak, že je chlapeček a že holčičky ve školce se v určitých místech těla odlišují. „Aha, tak to určitě podobně bude mít i maminka a tatínek, že?“ pomyslel si zvídavý chlapeček. A protože byl hodně zvídavý, tak doma začal hledat příležitosti, jak si to ověřit. Sledoval rodiče tak dlouho, dokud se očividný důkaz nedostavil a chlapeček měl jasno, jak se věci mají.

Jednou, když chlapeček provedl nějakou tu lumpárnu a dostal od tatínka domluveno, tak se mu dostalo velkého zastání od maminky. To byl ten zlomový okamžik, pro chlapečka příjemný a pozitivní, až to v něm vyvolalo touhu, aby se to opakovalo co nejčastěji a trvalo to „věčně“. Ještě několikrát se to zopakovalo a chlapečkovi se to skutečně začalo líbit. Když se mu tatínek snažil v něčem domluvit, maminka se chlapečka zastávala, až se chlapeček do maminky zamiloval.

A protože byl ve věku, kdy se formuje pohlavní identita, tak chtěl maminku se vším všudy jako ženu a samozřejmě jenom pro sebe. Brzy však pochopil, že to nelze uskutečnit, je tam přece ten „konkurent“. Tato nezdravá zamilovanost ho k jeho škodě neopustila. Nemohl se tak smířit s tím, že se o maminku musí „dělit“ s tatínkem. Pro chlapečka, citlivého a vnímavého, neexistovalo řešení jeho velké vnitřní bolesti. Tato nepředstavitelná bolest mu způsobila vnitřní zranění, které si nesl dále do života.

Postupem času začínal projevovat žárlivost na tatínka, protože on mohl s maminkou dělat to, co chlapeček nemohl, i když po tom skrytě toužil. Mladí rodiče neznalí fází psychosexuálního vývoje dětí si nedokázali jeho skryté erotické touhy ani představit a chlapeček jim to samozřejmě ani říct nemohl. Proto se mu nedostalo usměrnění a jasného určení rolí rodič / dítě.

Dospívání

Když chlapeček dosáhl věku klasické puberty, začaly se projevovat čím dál větší neshody nejen mezi ním a tatínkem, ale i mezi ním a jinými dospělými majícími vůči němu určitou autoritu. Neshody se projevovaly jako úmyslné porušování daných pravidel, nebo dohod. Těmito různými „naschvály“ doplňoval zpět energii z dospělých, kterých se dané „lumpárny“ týkaly. Jeho vnitřní zranění, které si v sobě nesl, jej totiž velice tížilo. Jeho potlačovaná zvýšená náklonost k mamince a ambivalentní vztah s tatínkem (mísila se v něm láska a nenávist vůči němu), mu příliš odčerpávaly jeho životní energii.

Aby tuto bolest potlačil, začal se již v raném náctiletém věku opíjet. Lhaní, emocionální manipulace a krádeže peněz rodičům se stávaly běžnou součástí jeho mladičkého života. Velice brzy pronikl do tajů sexu, aby uspokojil tu svoji nenaplněnou touhu z dětství. Jenomže s vrstevnicemi tomu něco chybělo, přitahovaly jej přeci jenom starší ženy. Pro tyto svoje sexuální potřeby nacházel „řešení“ na internetu. Zvýšená sexuální potřeba jako hlavní projev zranění i další faktory negativně ovlivňovaly jeho přístup ke školním a domácím povinnostem.

Prvotní hluboké zranění z dětství tak postupně během dospívání zpočátku tajně, pak již zjevně „léčil“ – potlačoval bolest – závislostí na alkoholu, cigaretách, jiných omamných látkách, gamingu a v neposlední řadě na p*rnu. Nikdo z jeho okolí netušil, co se s tím veselým a radostným chlapečkem stalo.

V tomto období měl již chlapeček malou sestřičku. Pod vlivem vnitřního zranění si myslel, že je to další jeho konkurent v „boji o maminku“. Získával tak pocit, že mu sestřička „bere“ jeho milovanou maminku. Zároveň, opět v důsledku své vnitřní rány, si pomyslel, že jeho sestřička je pro tatínka cennější než on. Snažil se proto na sebe poutat pozornost, škodit sestřičce, emocionálně i materiálně s ní manipulovat a získat ji tak pod svůj vliv. Měla se tak stát „spojencem proti tatínkovi“ a zároveň „spojkou s maminkou“. Očekával, že to bude nejlepší způsob, jak průběžně „rozčilovat“ tatínka, tím z něj získávat tolik potřebnou energii a zároveň být v „souladu“ s maminkou.

Dospělost

U již dospělého mladého muže s nezahojenou vnitřní ranou se začaly projevovat psychické problémy. Jeho prvotní zranění – nerealizovaná erotická touha po mamince – v něm vyvolávalo silný pocit studu. Tento neprojevený potlačený stud začal u hrdiny našeho příběhu vyvolávat panickou úzkost. Ta člověka, i když dočasně, ale opakovaně, více méně paralyzuje, že není schopen běžného fungování. Tato úzkost se dostavovala čím dál častěji, stávala se zdrojem hromadění problémů, až ho nakonec životní okolnosti přivedly do ordinace odborníka. Odborník sice stanovil diagnózu „panická úzkost“, ale její příčina zůstala neodhalena. Pomocí předepsaných léčiv se dařilo příznaky částečně tlumit, nicméně „kořen nebyl vytržen“.

Mladý muž se však nevzdal. Pohltila jej touha se jednou pro vždy zbavit toho bolavého místa uvnitř, kterým mizí veškerá jeho životní energie. Pevně věřil, že cesta z této hluboké bolesti musí existovat. Zároveň již pochopil, že před sebou nelze nikam utéct a že cesta opravdu nespočívá v lécích, v omamných látkách, ani v jiné závislosti nebo v jiné osobě.

Zhlédnul spoustu videí, přečetl hromadu článků, nasával všemožné informace a neustále pevně věřil, že cesta existuje. Zkoušel různé „zaručené“ praktiky. Navštěvoval duchovní společenství, kde přicházela určitá vnitřní úleva, protože ve skupině stejně smýšlejících lidí vždy působí určitý „opojný“ magnetismus, neboli přitažlivost. Po návratu do své vnitřní samoty však tento magnetismus slábnul. Ale on to přesto nevzdal. Touha vycházející z každé buňky jeho těla byla silnější než strach v jeho mysli.

Záchrana

Až to jednou přišlo. Seděl opět v té své vnitřní samotě, myšlenky mu bzučely v hlavě jako včely v koruně rozkvetlé lípy. Díky té silné touze, tomu vnitřnímu volání, se svojí pozorností vrhl do toho bzučícího roje, nenechal se strhnout dorážejícími myšlenkami a pokračoval dál, mezi ně, ještě dál a hlouběji. Až „bzukot“ myšlenek ustal, pocítil, že padá hluboko, jako když teče míza skrze kmen té lípy směrem dolů, až k jejím kořenům, až nakonec pocítil, že nic necítí – ani bzukot včel, ani mízu, ani kmen stromu, ani jeho kořeny – absolutní klid.

Po určité době procitnul z toho nekonečného klidu, ale co se nestalo? Najednou si uvědomil, že stojí vedle té lípy a v tom mu došla ta ohromná věc: já nejsem ta lípa! Odhalil tak iluzornost svého já, prokouknul tu hlavní iluzi, ve které dosud žil. Dosud si od malička myslel, že jeho já je ten „avatar“, který se nějak jmenuje, někdy se narodil, něco znamená nebo neznamená, má problémy, trpí bolestí, je dobrý nebo zlý a tak dále.

Uvědomil si, že skrze něho sice žije tento „pozemský“ život, ale že se vše jeví jako iluze v lidské mysli a že to skutečné = Pravé Já, to je až za tím vším! A tak se mu skrze tento prožitek dostalo poznání, že jedině odtud je možno „vidět avatara“ celého, zbavit ho iluze všech problémů i bolestí a žít v plném vnitřním souladu.

Zazvonil zvonec a příběhu je konec! Ale nezoufej milý čtenáři, pro genderovou vyváženost, mám připravený další příběh. A na jeho konci bude uvedeno nejen shrnutí důsledků nesprávné pohlavní identifikace u obou pohlaví, ale i doporučení pro předcházení podobným hlubokým zraněním, která dělají tyto trpící bytosti tak nešťastnými.

Již brzy zde, na Garefit Blogu