Pro věřící v psychologii

Dnešní příspěvek otevírá třídílný miniseriál přinášející využití koncepce vnitřní struktury já předložené v minulém článku. Bude přinášet aplikaci uvedeného pojetí vnitřní struktury já na tři skupiny „věřících“. Smyslem těchto článků není nikoho pošpiňovat, zesměšňovat nebo snižovat jeho schopnosti. Jde pouze o snahu změnit „tradiční“ pohledy na vnitřní život, předložit východiska pro řešení „typických“ problémů a ukázat, že v tom není žádná věda.

Pro úspěšné řešení všech potíží je zásadní rozlišovat mezi „věřícím“ a věřícím. „Věřící“ je člověk, který přijímá a opakuje to, co někdo řekl, nebo co je někde napsáno, bez prožité zkušenosti. Věřící je člověk, který ví, že se mu v životě splní vždy to, co si opravdu přeje. Pouze opravdové přání, které vyvěrá kdesi z hlubin „duše“ a pociťuje ho každá buňka v těle, dokáže změnit naprosto cokoliv.

Co je to psychologie?

Ze všeho nejdříve si ve stručnosti přiblížíme, co je to psychologie. Název vznikl jako složenina dvou řeckých slov: psyché = duše a logos = smysl, důvod, příčina, slovo -> psychologie = smysluplná řeč o duši. Nejstarší představa je, že duše = nehmotná podstata člověka tvořící jeho individualitu. Původně byla řeč o duši součástí přírodních věd jako je fyzika, chemie, biologie. Jako samostatná vědní disciplína je velice mladá, vznikla teprve v roce 1879. Dá se říct, že je to přírodní i humanitní věda zároveň, kdy se snaží být přírodní, ale končí jako humanitní.

Stručná historie psychologie

Řeč o duši byla přirozeně od nepaměti součástí hlubšího zkoumání lidského bytí. Obecně přijímané etapy rozvoje psychologie jsou: mytologická – do 6.st. př. n.l., filozofská – od 6.st. př. n.l. do r.1879, vědecká – od r. 1879.

Mytologická etapa

Oficiální historie uvádí první představy o duši ve Starém Egyptě, kde byl velkým tématem posmrtný život. Ve staré Indii a Číně je stěžejní představa o duši taková, že je nesmrtelná a přemisťuje se do dalších těl = reinkarnace. Na základě této představy vznikaly místní filozofické směry od jógy (jako duchovní směr, ne cvičení), přes budhismus až po další jejich mladší odvětví ovlivněné místními poměry.

Filozofská etapa

Starověká antická filozofie římsko-řecká přináší přírodní pojetí duše a jeví se jako přechod od mytologické etapy k filozofské. Na přírodním pojetí duše je postavena celá řada učení řeckých filozofů od Thalese přes Herakleitose, Hippokratese, Démokrita, Sokratese, Platóna, Aristotélese, až po Zenona.

Následují počátky křesťanských učení a scholastika Tomáše Akvinského, založená již na náboženských dogmatech. Ve středověku dochází v Evropě k rozvoji filozofie ovlivněné antikou i křesťanstvím – od Ockhama, přes Da Vinciho, Bacona, Descartese, dále přes Spinozu, Hobbese, až například po Lockeho.

Přichází epocha „osvícenství“, která se vrací k přirozenosti a přírodě. Někteří její představitelé jsou již považováni za lékaře – od Juliena Offray de La Mettrie, přes Jean-Jacques Rousseau, Helvétia, dále přes Berkeleye, Bella, Milla, Darwina až po Wilhelma Wundta, zakladatele psychologie.

Za milník vzniku psychologie je považováno otevření první experimentální psychologické laboratoře v roce 1879, právě Wundtem.

Vědecká etapa

Od roku 1879 se psychologie začínala formovat jako samostatná vědní disciplína. Svými objevy a poznáním přispělo mnoho osobností – od Wundta, přes Mullera, Fechnera, Ebbinghause, Dilthema, Sterna, Brentana, až po S. Freuda s jeho psychoanalýzou, dále přes Breuera, Adlera, C. G. Junga a jeho rozvoj analytické psychologie až po autory moderních metod jako „geštalt terapie“ a dalších. Rozvoj samozřejmě pokračoval přes celé 20. a pokračuje ve 21.století jak v Evropě, tak v Americe.

Jak je vidět z tohoto stručného přehledu, tak o psychologii jako vědě se dá hovořit teprve posledních zhruba 150 let. Věda věří jen tomu, co lze experimentálně ověřit = nasimulovat. Zdaleka však nelze ověřit, a už vůbec ne pokusně nasimulovat (a to platí pro úplně všechny vědní obory), vše, protože z nekonečna, ze kterého vše vychází, může nastat nekonečno možností. Proto je třeba přijmout skutečnost, že každému člověku se v životě realizuje to, čemu pevně věří, ve smyslu „ví, že se tak stane.“ Pozor – platí to pro cokoliv! Je tak důležité, čemu věříš, protože to se také opravdu stane! Život je vždy odrazem vnitřního stavu, který člověk určuje směrováním pozornosti.

Klientům i poskytovatelům

První díl je věnován především klientům psychologa, proto je psán směrem k nim. Nicméně může být přínosný i pro psychologa, který nelpí na tom, co se naučil ve škole a nebrání se vyjití za hranice lidské mysli, jinými slovy: z „věřícího“ se stal věřící = vědoucí.

V následujících řádcích se obracím právě na tebe, kliente psychologa. To, že jsi pocítil dané potíže na svém těle (hlava je taky tělo) je zásadní okamžik a je skvělé, že sis uvědomil svůj nepřirozený stav. Pokud se ti dlouhodobě nedaří potíže odstranit, problém není v tobě. Jde o to, že psychologie pracuje s pojmem „osobnost“ určující „kdo jsi“.

Zásadní je uvědomění, že Skutečné Já není ta „osobnost“! Ona „osobnost“ je v oblasti duality (+) / (-), tedy v dualitě mysli = to je to místo, kde se rodí myšlenky a všechny potíže, které tě trápí. Všechny možné terapie neumožňují vyjít z této duality a drží tak člověka v jejím otroctví. Učí tě „vyvažovat misky“ (+) / (-), místo toho, aby tě naučila „držet celé váhy“ (0), viz. obrázek:

Možná jsi od psychologa obdržel jednu z následujících nejčastějších „nálepek“, která tě v tomto otroctví udržuje. Ukážu ti, jak můžeš tu svoji „nálepku“ strhnout a být sám sebou, ve vnitřním souladu a v plné síle. Zapomeň na genetiku, „poruchy“ nelze zdědit, ale naopak, každý člověk má schopnost z těchto nepřirozených stavů vyjít. V uvozovkách proto, že ve skutečnosti se nejedná o poruchu, ale o vnitřní stav daný směrováním pozornosti – a pozornost máme každý ve své plné moci!

Trpícím s nálepkou „Empat“

Jsi dobrák, který by se pro každého rozdal. Jsi zdrojem energie pro druhé, od druhých možná kdesi v koutku „duše“ očekáváš to samé, a ještě se snažíš být stále pozitivní. Od druhých se ti však ničeho podobného nedostává, už ti dochází (nebo úplně došla) energie, jsi vyhořelý a nemáš na nic sílu. Čím to je? Je to tím, že ve tvé nevědomosti byla tvoje pozornost stále v (+) = byl jsi dávající.

Jak z toho ven? První krok = ten ze všech nejdůležitější je, že si řekneš: „Nejsem žádný empat, jsem tvůrce svého života.“ Případně si tuto větu napiš a dej na lednici nebo na jiné místo, které každý den navštěvuješ. Druhý krok: uvědom si, že máš také stránku (-) = přijímající. V plnosti a bez ostychu přijmi také tuto svoji stránku. Pozorností sleduj její potřeby a začni je realizovat z té své (+) stránky. Cílem je, dostat se do rovnováhy (0), kdy ti nevládne ani (+), ani (-), ale obě stránky slouží tvému skutečnému já, které je právě v (0).

Trpícím s nálepkou „Narcis“

Jsi syčák, který každého využívá pro svoje potřeby. Ano, tuto nálepku ti asi nedal psycholog osobně, protože k němu tě nikdo nedostane.

Uvědomíš si to, až když padneš na úplné životní dno. Pokud už tam jsi, tak se vzchop a udělej svůj životní krok, kdy si řekneš: „Nejsem žádný chudák, abych se tady plácal na dně, jsem tvůrce svého života.“ Tuto větu si napiš a dej na místo, které každý den navštěvuješ. V lednici už asi nic nemáš, tak na ni si to nedávej.

Jako další krok si uvědom, že máš také stránku (+) = dávající. Přestaň ji ignorovat, přijmi ji v plnosti a aktivuj. Pozorností sleduj, jestli bys náhodou z této své (+) stránky nedokázal realizovat své potřeby, místo toho, abys různými způsoby „sháněl“ (= manipuloval) někoho, kdo to udělá za tebe. Tvým cílem je také rovnováha (0), aby tvoje (+) i (-) sloužily tvému skutečnému já.

Trpícím s nálepkou „Bipolární porucha“

Za tvými výkyvy nálad stojí neudržení pozornosti. Tvoje pozornost nekontrolovaně (= nevědomě) „přepíná“ mezi (+) a (-) stránkou ve tvé mysli.

Udělej svůj první = ten nejdůležitější krok, kdy si řekneš: „Netrpím žádnou bipolární poruchou, jsem tvůrce svého života.“ Případně si tuto větu napiš a dej na lednici nebo na jiné místo, které denně navštěvuješ. Druhý krok bude následující: zkus se soustředit a pozorností sledovat, kdy k danému „přepnutí“ = změně nálady dochází. Sleduj, kdy přepneš do (+) = skvělá nálada, nadšení a kdy do (-) = příšerná nálada, deprese. Tímto pozorováním si uvědomíš, že nejsi ani (+) ani (-), že jsou to jenom dvě krajní polohy, jako na houpačce. Zkus to sledovat a tu „houpačku“ zastavit tím, že pozornost budeš směrovat mezi „krajní polohy“. Jsi blízko cíle, kterým je rovnováha (0).

Trpícím s nálepkou „Hraniční porucha“

Tvůj nestabilní stav je způsoben neudržením pozornosti. Vědomě ji nekontroluješ, přepínáš pozornost mezi (+) / (-), ale nikde ti není komfortně, tak se vracíš do (0), ale v nevědomosti (= nevíš o tom) a to způsobuje tvoji vnitřní nestabilitu, nevíš „kdo jsi“.

Ze všeho nejdřív si řekni to nejdůležitější: „Netrpím žádnou hraniční poruchou, jsem tvůrce svého života.“ Případně si tuto větu napiš a dej na lednici nebo jinam, kam denně chodíš. Jako další krok se pokoušej pozorovat myšlenky, které mění tvůj stav. Často můžeš být již ve stavu (0), ale nevíš o tom, proto se může projevovat jako apatie = nezájem, a to tě také zneklidňuje. Pak přijde nějaká myšlenka, které se nevědomě ihned chytíš a vede tě k impulzivnímu jednání.

Zaměř tedy pozornost na myšlenky, ale jenom je sleduj, jak přicházejí, jak zase odcházejí, nereaguj na ně, nech je plynout. Myšlenky jsou jako mraky na obloze – přijdou a zase odejdou. Zásadní je se jich nechytat, protože tě pak strhnou k něčemu, co ve skutečnosti vůbec nechceš. Jakmile uvidíš myšlenky plynout jako mraky, uvědomíš si, že ty nejsi ta myšlenka a přestanou tak mít vliv na tvoje jednání. Snaž se zůstat v klidu, pozornost směruj mezi plynoucí myšlenky, až tam za ně, tam kde je klid a jasno. Až to vědomě udržíš, vyhrál jsi a stabilita v rovnováze (0) je tvoje odměna.

Trpícím s nálepkou „Schizofrenie“

Tvoje psychické potíže jsou dány snahou o rozdvojení pozornosti. To však není možné, pozornost můžeš směřovat vždy pouze do jednoho místa, ne na dvě místa najednou. Zřejmě sis kdysi prošel stavem „dobráka“ (+) a pak „syčáka“ (-) nebo naopak, to je úplně jedno. Podvědomě jsi vnímal, že ani jeden stav není přirozený a chtěl jsi naladit rovnováhu tím, že budeš oboje najednou: dobrák i syčák zároveň. To však nelze! Tvoje pozornost se snažila o nemožné. Následkem toho jsou všechny stávající potíže, kterými trpíš.

Jak se všech potíží zbavit? Každý sebedelší pochod se skládá z kroků. Ten první a nejdůležitější krok tvého života je, že si řekneš: „Netrpím žádnou schizofrenií, jsem tvůrce svého života.“ Klidně si tu větu napiš a dej na lednici nebo na jiné místo, kam často chodíš.

Další krok je, že se zkusíš soustředit na rozpoznání toho, v jaké situaci jsi dávající (+) a v jaké situaci přijímající (-). Pozorností sleduj, jestli, když přijde nějaké potřeba, hledáš někoho druhého, kdo by ji realizoval nebo jestli ji realizuješ vlastními silami.

Postupně se dopracuješ k tomu, že v sobě rozeznáš dávajícího i přijímajícího a že nemůžeš být oboje najednou, ale že je tu jeden pro druhého. Nakonec si uvědomíš, že obě stránky (+) i (-) jsou pouze nástroje skutečného já (0), které je tvůrcem tvého života.

Buď Garefit!

Přirozený stav vnitřní rovnováhy a souladu s lidskou přirozeností jsem nazval „Garefit“. Ano, je to také pouze „nálepka“, která označuje uvedený stav. Je to stav, kdy jsi vyšel z otroctví mysli a začínáš být tvůrcem svého života.

V různých náboženstvích se tomuto stavu říká jinak, což vůbec nevadí, protože pořád je to jenom „nálepka“. Co opravdu škodí jsou dvě věci: 1. že tento stav je vázán na určitou „historickou postavu“ uctívanou v každém náboženství jako „boha“ (= modlu) a 2. odpovídající „pravidla“ bránící tohoto stavu dosáhnout (ve skutečnosti zabránit dosažení tohoto stavu nelze nijak – každý člověk má ve své přirozenosti schopnost jej dosáhnout!), lépe řečeno, pravidla bránící následnému tvoření svého života v souladu s lidskou přirozeností.

Pohled do sféry náboženství bude tématem druhého dílu.