Sázení a sport

Sázkové kanceláře se stávají hlavními sponzory sportovních klání, ať už turnajů všech úrovní nebo dokonce celoročních soutěží. Když se podíváme na extraligy = nejvyšší české soutěže hlavních kolektivních sportů – hokej, fotbal, basketbal, házená – tak vidíme, že všechny nesou název sázkové kanceláře, která danou soutěž sponzoruje. Letos, díky velkým sportovním událostem jako byly Zimní olympijské hry, MS v hokeji a MS ve fotbale, nemohlo všímavému divákovi uniknout, že inzerenti ve většině reklamního prostoru v médiích byly právě sázkové společnosti.

Nevím, jak je to aktuálně, ale v 90. letech, když jsem se zajímal o podmínky založení sázkové kanceláře, tak jedním ze zákonných závazků sázkové kanceláře bylo odvádět určité procento ze zisku (možná 10 %, ale už nepamatuji přesně) na podporu sportu. Zdá se, že tento zákonný závazek se změnil na byznys, tedy „něco za něco“ (samozřejmě konkrétní čísla neznám, ale o ty nejde) a sázkové kanceláře tak mají celoroční reklamu v hlavních médiích. Pro každý sport je nepochybně přínos peněz žádoucí, o tom není třeba diskutovat.

Sport = fanoušci

Otázka k diskuzi spočívá v tom, jestli za to daný sport neplatí příliš vysokou cenu? Jedná se totiž o to, co je pro každý tým, klub nebo oddíl daného sportu to hlavní: fanouškovská základna! Jakmile se totiž mezi fanoušky rozmůže sázkařská „nemoc“, tak přestávají fandit tomu svému klubu, ale „tajně fandí“ tomu, na koho mají vsazeno. Přitom právě fandění „od srdce“ je směrování energie danému týmu, klubu, oddílu nebo sportovci!

Kurzy stanovené čistě matematicky, na základě pravděpodobnosti a dalších „faktorů“, nepřímo určují = „napovídají“ komu fandit = věřit = dávat energii. Sázející „fanoušek“ tak nevědomě směřuje energii na toho, na koho má vsazeno. Nebo snad vsází peníze na svůj klub, i když je na něj kurz 15? Většina lidí si neuvědomuje tuto zákonitost a pak se diví, že „jeho“ tým prohrává. Přitom právě čisté fandění dávající energii tomu svému sportovci dává možnost zázrakům, jiným slovy, možnost vítězství, i když „předpoklady“ říkají něco jiného.

Nebo si snad někdo myslí, že bychom vyhráli Nagano, kdyby již v té době byly hlavními sponzory hokejových lig a televizních přenosů sázkové kanceláře? Možná zde leží odpověď na to, proč Milano nebylo Nagano. Je možné, že se pletu, ale… ať každý „sázkař“ upřímně odpoví (stačí sobě) na otázku: měl jsi na čtvrtfinále vsazeno na ČR nebo na Kanadu? Právě ta energie fanoušků (nejen těch co jsou v hale na místě utkání, ale všech, kteří daný zápas sledují nebo i když nesledují, ale mají vsazeno) je pak to, co „zhoupne váhy“ na naši stranu v rozhodujících momentech, ať je to proměnění gólové šance, gól v prodloužení, „loterie“ nájezdů nebo „zázračné“ zákroky brankáře.

Peníze nebo výhra?

Sportovci vystupující v reklamách na danou sázkovou společnost tak činí s vidinou přísunu peněz – ať už jim osobně, nebo svazu (či klubu) daného sportu – což je v rámci systému „něco za něco“ v pořádku. Méně v pořádku je to, že si ve většině případů neuvědomují, že si tím sami podřezávají větev, jinými slovy, přicházejí o velké procento svých fanoušků (= sázejících), neznaje, že energie jejich fanoušků je právě to, co je tlačí k vítězství a dodává jim potřebný „rozdílový faktor“.

Bude snad „český“ fanoušek věřit = fandit = směřovat energii našemu sportovci (nebo týmu), když kurz na jeho vítězství je 5,5, ale on má vsazeno „na jistotu“ na výhru soupeře, na jehož vítězství je kurz 1,2? Bylo by vhodné uvědomit si tuto dvojsečnost – nejen na straně fanoušků, ale i na straně sportovců (a jejich svazů) – a zvážit obor podnikání svých sponzorů. V současném pojetí tak sázkové kanceláře získávají velký prostor v médiích, čímž ovlivňují mínění fanoušků s ohledem na své zisky, a ne s ohledem na kýžený úspěch = vítězství našich sportovců.

Podpora „fandění“ v reklamách sázkových kanceláří je tak pokrytecká, že to musí vidět i slepý a slyšet i hluchý. Pomyslnou „tečku“ tomu dávají komentátoři sportovních přenosů a další „odborníci“ ve svých show (často sponzorovaných, nečekaně, sázkovými společnostmi) na sociálních sítích, kteří v rámci „objektivity“ (= iluze profesionality, nestrannosti, spravedlnosti a dalších „ctností“) adorují soupeře vystupujícího v roli favorita, tedy v souladu s tím, podle čeho se tvoří kurzy. Zřejmě si také neuvědomují (?), že jejich slova směřují pozornost = energii nejen jich samotných, ale hlavně všech diváků, kteří daný přenos sledují, a to směrem na soupeře, a ne na náš tým nebo jednotlivce.

Těchto několik řádků píšu čistě pro uvědomění si souvislostí a pochopení toho, jak směřování pozornosti = energie od fanoušků ovlivňuje výsledky sportovců a jak peníze = sázení tuto pozornost přesměrovává na soupeře. Svobodná volba je samozřejmě vždy na každém jednotlivci, zda chce na sportu „vydělávat“ = vyhrát hazardem (ty kurzy jsou samozřejmě velmi dobře spočítaný, aby nebohatli sázející) nebo od srdce fandit = přát výhru svému týmu nebo sportovci. Není třeba zdůrazňovat, že čím více fanoušků vnitřně nastavených na vítězství daného týmu nebo jednotlivce, znamená pro něj více „bonusové“ energie a posiluje tak projevení jeho vítězství v realitě.