Vědomí a jeho „počty“

V předcházejícím článku 1 + 1 = 2 je to vždy správně ? jsme se trochu zamysleli nad tím, jaké mohou být přístupy lidské mysli ke stejné úloze nebo situaci. Ukázali jsme si, že přístupy mohou být různé dle toho, s jakými pravidly jsou v souladu, proto je každý takový přístup „správný“. Následujících několik řádků se pokusí odpovědět na otázku, zda je některý přístup správný z pohledu vědomí, tedy v souladu s pravdou.

Vědomí a mysl

Vědomí je prostorové (směrem ven i dovnitř) a časové (směrem zpět i vpřed) nekonečno, ve kterém se odehrává vše, co můžeme pozorovat a zároveň je uvnitř všeho co můžeme pozorovat. Z pohledu vědomí je člověk jedna z mnoha nám známých forem nekonečna. Lidská mysl je nedílnou součástí této lidské formy a vyvinula se proto, aby udržovala člověka při životě, tzn. v pokračování procesu evoluce, který člověk dokáže vnímat a nazývá ho život. Proces evoluce probíhá v dualitě akce / reakce, proto je i mysl jako výsledek tohoto procesu duální.

Slovo jako nástroj iluze

Určitý zlom v evoluci nastal, když člověk začal mluvit. Od té doby začíná pomalinku vznikat svět lidský jako iluzórní bublina vytvořená lidskou myslí. Každé slovo se stává „stavebním“ prvkem této iluze, protože nese určitý význam. Některá slova zachovávají svůj původní správný (dle 1. významu: s_pravdou) význam (popis skutečnosti), jiná již původní význam zdeformovala nebo úplně ztratila nebo dokonce nese význam úplně opačný.

Postupem času se tento lidský svět iluzí rozvíjel a rozvíjí do takové míry, že ovlivňuje původní přirozenost člověka, která byla v souladu s vědomím. Myšlenky jako produkt mysli tuto přirozenost zastiňují a udržují tak člověka v iluzi. Vznikla tak jakási hra, která má svá pravidla. Na každém místě zemského povrchu znějí tato pravidla jinak, podle toho jak je místním lidem přijatelné.

Vnitřní nesoulad

Vše je v naprostém pořádku, pokud to takto člověk vnímá, vědomě hraje tuto hru a přijímá v ní určité role. Potíže nastávají tehdy, když se člověk s některou z rolí ztotožní do takové míry, že si myslí, že je skutečně „někým konkrétním“. Takový člověk potom nabývá podezření, že může určovat pravidla, lépe řečeno, svoje pravidla podává jako „pravdu“.

Další potíže vznikají tehdy, když jeden člověk druhého „nálepkuje“, že je „dobrý“ nebo „špatný“ a druhý jmenovaný tomu uvěří, jinými slovy, začne si myslet, že je opravdu takový, jak o něm někdo říká. Největší vliv v tomto směru mají rodiče a učitelé, popřípadě další dospělí, kteří měli vliv na daného člověka v dětství. Tím začínají všechny „psychické“ problémy a tím i všechny závislosti a nemoci, které lidstvo zná.

Hra mysli

Součástí této hry jsou také pojmy jako počet, čas, rozměr, peníze, úspěch, sociální postavení a další výmysly, které mají vliv na život člověka a jeho vnitřní stav, pokud hraje tuto hru nevědomě a přijímá ji jako skutečnost. Mimo tuto lidskou bublinu však nic takového neexistuje, vše existuje pouze v lidských myslích. Problém nespočívá v mysli jako takové, mysl je užitečný nástroj, který se nevyvinul jen tak omylem, ale je třeba ji používat správným způsobem.

Shrnutí

Nyní je již jasné, jaká bude odpověď na otázku ze závěru předchozího článku: Kolik je tedy skutečně 1+1, který přístup je ten správný? Z pohledu vědomí, které přijímá lidskou mysl jako svoji součást, jsou všechny přístupy „správné“ (dle 2. významu: s_pravidly). Zároveň však není správný ani jeden přístup (dle 1. významu: s_pravdou), protože v pravdě žádné počty, pojmy ani pravidla neexistují. V pravdě existují pouze principy nekonečné evoluce, které jsou dané a neměnné.