Zdroj životní energie

Po dosažení vnitřní rovnováhy se člověku dostává „napojení“ na zdroj životní energie (= zdroj vnitřní a vnější síly), který je totožný se skutečným já. Skutečné já je totožné s vědomím, ze kterého evolucí vzniklo vše viditelné i neviditelné co nás obklopuje, jak je popsáno v předchozím článku Dva světy, dvě já aneb co tím chtěl „básník“ říci. Je v něm též uvedeno, že centrum vědomí se nachází v těžišti každého stvoření. V několika následujících řádcích si přiblížíme, jak se vědomí projevuje skrze stvoření zvané „člověk“, kde se „nachází a nenachází“ a kde jej nelze „hledat“.

Vědomí není v žádném orgánu, tedy ani v mozku, v očích, uších, hlasivkách, v srdci, v plících, v žaludku, v pohlavních orgánech, ani v rukách, v nohách, ani v jiné konkrétní části těla
Vědomí není v něčem konkrétním, vědomí je doslova ve všem
Vědomí je časové a prostorové nekonečno přítomné v každé části těla, stejně jako v každém stvoření živé i neživé přírody a v každé vesmírné částici
Vědomí se projevuje dle zaměření pozornosti a tím směrování energie do dané „oblasti“ člověka

Jak již bylo zmíněno, za určité „centrum“ vědomí (= skutečného já = zdroje energie) je možno chápat těžiště člověka, které je působištěm výslednice gravitačních akčních a výslednice elektromagnetických reakčních sil, které na člověka působí a zajišťují to, čemu říkáme život. To je ten „vnitřek“ člověka, kde je nekonečný klid a to skutečné „nic“, ze kterého vychází „všechno“ a kam je potřeba se „vrátit“. Tam je konečné vyřešení všech životních otázek, jedině tam není utrpení a problémy, odtud působí bezpodmínečná láska, která spočívá v přijetí všeho, tak jak je a nekladení odporu – sebou samým počínaje! Bez sebepřijetí není možno bezpodmínečnou lásku dávat, ale ani přijímat.

Nástroje vědomí

Všechny lidské orgány a údy jsou „pouze“ nástroje pro projevování vědomí v životě člověka na planetě Zemi. Každý nástroj má svoji funkci nezbytnou pro život celého člověka. Žádný nástroj nelze potlačovat a je třeba jej udržovat v kondici, aby nebyla narušena vnitřní a tím ani vnější rovnováha. Je lhostejné, zda k udržování v kondici dochází cvičením, prací nebo jinou činností. Vždy je třeba mít na paměti, že každý nástroj má určitou kapacitu, jež se v průběhu života mění.

Mozek se cvičí vzděláváním (čtení, psaní, myšlení, počítání) a rozvíjí tvůrčí činností, oči sledováním přírodní krásy a umění, uši poslechem přírody a hudby, hlas mluvením a zpěvem, plíce a srdce pohybem těla, žaludek a trávící systém příjmem potravy nenarušující vnitřní „chemickou“ (= energetickou) rovnováhu, pohlavní orgány sexem, svaly posilovacím cvičením. Všechny tyto nástroje se dobíjí do plné kapacity spánkem. Velikost kapacity konkrétního nástroje je dána životní etapou konkrétního člověka a je u každého individuální. Proto je důležité, aby byl člověk vnímavý při stanovení způsobu a frekvenci zátěže.

Význam meditace

Meditace pomáhají k „odpojení“ pozornosti z každé úrovně, aby na některé z nich vědomí neulpělo a nevzniklo tak „zdánlivé já“ neboli „ego“. Ego se pak projevuje závislostí na určité potřebě odpovídající dané úrovni, které se člověk stává otrokem. Rozhoduje se pak dle uspokojení dané „vládnoucí“ potřeby, což brání dosažení vnitřní rovnováhy. Následující přehled přináší některé typické příklady: první sloupec = úroveň / nástroj; druhý sloupec = reakce, rozhodování; třetí sloupec = návyková látka, závislost (nekontrolovaná potřeba), nemoc (potlačená potřeba):

Mozek / logická část	logika
Mozek / emoční část	emoce	dopamin, drogy (= všechny návykové látky)
Mozek / instinktivní část	instinkt (není intuice)
Oči	subjektivní pojetí krásy a vizuálního zážitku (lahodí očím)
Uši	subjektivní pojetí řečených slov a zvukového zážitku (lahodí uším)
Krk / hlasivky	nutkavá potřeba ústní komunikace
Hrudník / srdce, plíce	„láska“ (není bezpodmínečná) nebo „nenávist“	adrenalin
Břicho / trávící systém	nutkavá potřeba jíst a pít	cukr, alkohol
Pohlavní orgány	nutkavá potřeba sexu
Dolní končetiny	nutkavá potřeba být neustále v pohybu	endorfin, sport
Horní končetiny	nutkavá potřeba neustále něco dělat rukama	workholismus
Těžiště / život	strach ze ztráty života nebo lhostejnost k životu	kortizol, hromadění majetku a peněz, hazardní hry

Uvedená tabulka si žádá vysvětlení. Ulpěním pozornosti na dané úrovni vzniká ego a to se může projevovat buď nekontrolovanou potřebou, která způsobuje závislost nebo naopak potlačováním dané potřeby, což zase způsobuje nemoci. Nejsem lékař, abych tady dával přesné příčiny diagnóz, snaha je o pochopení souvislostí a obecný závěr, že každé uzdravení spočívá v odpoutání pozornosti z daného místa problému.

Prvotní však je, dané bolestivé místo odhalit, přijmout jeho existenci a pak se od něho odpoutat a nedávat mu energii. Jinak tam díky směřování pozornosti proudí energie a daný problém se zvětšuje (= roste). Platí zde stále ten stejný a jednoduchý princip: kde je pozornost, tam je energie a kde je energie, tam je růst. Pokud je však „dodávané“ energie příliš mnoho, vzniká problém z nadbytku energie (= přetížení) a jiná místa naopak strádají nedostatkem energie (= ochabnutí), takže vzniká další problém. Dochází tak k vnitřní disharmonii, člověk není schopen být sám sebou a není tak plně zdravý.

Další význam meditace spočívá právě v tom, že pomáhá osvojit si „směřování“ pozornosti dle potřeby do všech úrovní orgánů a částí těla. Tím je člověk schopen v případě potřeby vědomě „dávkovat“ energii do daného nástroje a využívat plně všechny nástroje v souladu s nimi, a ne proti jejich přirozenému určení.

Intuice

Důležitým pomocníkem při rozlišování toho, co je v souladu a co je proti přirozenosti, je to, čemu říkáme „intuice“. Co ale taková intuice vlastně je? Rozhodně to není nutkání nebo rázný impuls k určitému jednání. V mém pojetí je intuice projev vědomí v dané situaci jako „nápověda, která nikdy nezklame“. Je to určitý vnitřní „pocit“, že tohle je v souladu s tebou nebo naopak proti tobě. Ten vnitřní pocit vychází právě z „centra“ vědomí nacházejícího se v těžišti, což u rovně stojícího člověka vychází lehce níže než oblast solar plexus, která je životně důležitým uzlem autonomního nervového systému.

Vědomí dokáže okamžitě vyhodnotit danou situaci na všech úrovních, protože je přítomno ve všem (a to doslova) a rychlost komunikace je tak okamžitá neboli „nekonečně rychlá“. V prostorovém i časovém nekonečnu se vše pohybuje nekonečnou rychlostí, proto se vše děje okamžitě a všude. Pouze ono ulpívání pozornosti na některém orgánu nebo úrovni těla brání člověku tuto komunikaci vnímat a dle ní se rozhodovat. Osvobození spočívá právě v odlepení pozornosti od této úrovně a umožnění vnímat tělo jako celek, který se řídí intuicí jako projevem vědomí (= skutečného já), čímž zajišťuje život v souladu s přirozeností a napojením na zdroj životní energie.

Náboženské pojetí

Všechny současné náboženské systémy mají jako „viditelný“ cíl to stejné. Potíž je v tom, že cesta k tomuto cíli vychází z poznání dané doby. Náboženství po celém světě, ano nejen na západě, ale i na východě, se začala vyvíjet někdy v ranném středověku. Na základě poznání, kterého člověk v dané době dosáhl, byl schopen formulovat určitá pravidla založená na představách o bozích jako vyšších stvořeních řídících dění „na nebi i na zemi“. Z toho se vyvinuly koncepty každého známého náboženství, které mají člověka držícího se daného konceptu přivést ke stejnému cíli. Tím cílem je dosažení stavu popsaného výše, tedy stavu vnitřní rovnováhy a oproštění od veškerého utrpení.

Žádné konkrétní náboženství však nedokáže zaručit dosažení tohoto cíle, ale na druhou stranu, každý jedinec jej může dosáhnout. Ne však díky účasti v nějaké náboženské společnosti nebo díky konkrétním slovům, modlitbám a rituálům, ale díky svému vnitřnímu životu a snahou projít vším, co mu brání tohoto stavu dosáhnout. V křesťanských kruzích se takovému „cílovému“ stavu říká Blaženost, Ráj, Království Boží, Zbožštění a podobně. U budhistů, hinduistů a východních směrů se tomu stavu říká Nirvána, v judaismu a islámu je hlavní „podmínka“ Odevzdání se a sloužení Bohu a podobně je tomu u všech více nebo méně známých učení.

V každém případě všechna učení mají dojem, že jen to jejich je to jediné „správné“. Ano, všechna učení jsou „správná“, ve smyslu s_pravidly daného konceptu. Avšak právě lpění na těchto „pravidlech“ (stejně jako lpění na čemkoliv v mysli nebo v těle) je hlavní překážka v dosažení kýženého cíle. Přesněji řečeno, ne cíle, ale výchozího stavu k dosažení bezpodmínečné lásky dávající životu jeho plnou krásu.

Z pohledu Pravdy totiž není správný (ve smyslu s_pravdou) žádný koncept, protože v Pravdě (= ve vědomí = ve zdroji energie) žádná náboženství, ani pravidla, neexistují. Náboženské koncepty jsou pouze „berličky“ pro lidskou mysl, aby v nich našla dočasné uklidnění a udržovala se v jakési „blažené iluzi“, že je v „bezpečí“ nebo na „správné cestě“. Další důvody, proč se tyto koncepty stále drží při životě a jaký byl jejich historický vývoj, to bude předmětem hlavní části připravované modré knihy.