Přání nebo očekávání?

Máme tady konec roku, čas, kdy se mnoho lidí zabývá představami o nadcházejícím roce, jak by chtěli aby probíhal, jaká mají očekávání, co si přejí nebo co chtějí dokázat. Je tak ideální čas, podívat se na to, jaký je rozdíl ve vnímání pojmů: přání a očekávání.

Přání je přirozená součást života, přichází zevnitř (= od skutečného já = z vědomí) a vychází z vnitřní potřeby (zpravidla nepochopitelné) se o něco podělit, něco sdílet, něco předávat. Realizace takového přání má pak dlouhodobý přínos nebo význam pro širší okruh lidí. To je jediná podmínka pro to, aby se dané přání zrealizovalo, protože takové přání nevychází z požadavku osobní výhody, ale z potřeby odevzdat něco druhým bez ohledu na odměnu. Když si člověk něco konkrétního přeje hodně a zevnitř (= z vědomí = od skutečného já = „od duše“ = „od srdce“), začne vědomě dělat konkrétní kroky daným směrem, které jsou v jeho silách. Postupem času začínají přicházet ty správné situace, lidé nebo okolnosti, které budou naplňování a realizaci onoho přání pomáhat.

Pokud je to však „přání“, které vychází z osobní potřeby mysli (= ega), tak to nefunguje, protože mysl pro sebe vždy požaduje výhodu nebo jinou odměnu. Když se „náhodou“ takové „přání“ zrealizuje, tak to není bez určitých „následků“, protože zde platí: „něco za něco“. Tento způsob „přání“ pak může přinést „hořko-sladký“ výsledek, neboť je vykoupen něčím méně příjemným a neočekávaným. Mysl totiž vidí pouze jednu stranu mince a to tu, na které jsou vidět výhody, tedy tu „světlou“.

Vše co vychází z mysli má však dvě strany, jednu „světlou“ a jednu „temnou“ – světlo / tma; dobro / zlo; násilník / oběť; narcis / empat; láska (podmíněná, ne skutečná) / nenávist; pozitiv / negativ; plus / mínus; muž / žena; očekávání / zklamání; strach / závislost; aktivita / pasivita – a tak dále. Hlavní je si uvědomit, že obě strany jsou spojeny nerozdílně, jedna bez druhé tak nemůže existovat a proto jsou přítomné vždy obě současně! Většina lidí však chce vidět pouze tu „světlou“ stranu a tu „temnou“ nepřijímá… a tak mu tu jeho „temnou“ stranu zrcadlí lidé okolo, aby si to konečně uvědomil.

Tak už víš, proč tebe – normálního, dobrého, spravedlivého, možná skoro dokonalého až svatého – obklopují samí „pitomci“? Oni jsou tu proto, aby ti ukázali, co jsi v sobě ještě neodhalil a nepřijal!

Očekávání vychází také pouze z mysli, která si ve své fantazii „maluje na růžovo“, jak má vše proběhnout, co má kdo přitom dělat, jak to bude všechno ideální. Jenomže realita je vždy úplně jiná, protože nikdo nedokáže přesně předvídat co se stane, jak kdo bude reagovat nebo jaké nastanou okolnosti. Proto za očekáváním přichází vždy zklamání, které je druhou stranou mince. V dualitě, ve které pracuje lidská mysl to ani jinak nelze, takové jsou zákonitosti.

Úkolem je vidět vždy obě strany, protože jedna bez druhé nemůže existovat. Proto neexistuje člověk, který je pouze „dobrý“ nebo pouze „špatný“, pouze „pozitivní“ nebo pouze „negativní“, ale existuje pouze jeho různé vnímání druhým člověkem, podle toho co mu zrcadlí. Obě strany dané mince však může vidět pouze vědomí, pokud se odpoutá od vnitřních vzorců, od myšlenek, od pocitů, od emocí, tím se osvobodí a vykročí tak za hranice mysli (= hranice duality). Potom již nemůže dojít ani k hořko-sladkému výsledku, ani ke zklamání nebo jiné formě utrpení, protože vědomí nemůže trpět. Trpí pouze lidská mysl a od ní potom může utrpět i jakákoliv část lidského těla.

Až si budeš něco přát, tak se na to podívej jako pozorovatel a uvidíš, odkud to přání přichází, komu a proč by měla být užitečná jeho realizace. Podívej se také, jestli nemá tvoje mysl nějaká konkrétní očekávání od druhých lidí nebo zda neočekává nějaké výhody nebo konkrétní odměnu. Abys byl takového nadhledu schopen, je třeba osvobodit své skutečné já z pout mysli a k tomu je zapotřebí hlavně upřímnost před sebou samým! Bez toho si radši nic nepřej, abys pak nebyl rozčarován 🙂