Vegan, vegetarián nebo masožravec?

Jedna z často diskutovaných otázek zní: Co má člověk správně jíst, aby neškodil sobě, ale ani přírodě? Podíváme se na toto téma z pohledu evoluce lidské přirozenosti, zdraví, etiky a některých ideologií. Zkrátka, bude se jednat o vyváženou úvahu, která se pokusí ukázat „zlatou střední cestu“ vyhýbající se krajnostem a uvede na pravou míru důvody vzniku různých „hnutí“. Nejsem příznivcem žádných globálních, ani lokálních „hnutí“, moje pozice je vždy nezávislá a vychází z lidské přirozenosti dané evolucí hmoty z nekonečného vědomí. Záměrem je čtenáře podnítit, aby vnímal věci v širších souvislostech a neupínal se na jednostranný pohled, který je vždy zúžený.

Evoluce

Člověk jako živočišný druh prošel mnoha stupni vývoje. Jedním z těchto stupňů byl pravděpodobně určitý býložravý živočich, který kdysi dávno „vylezl“ z vody. Tvar našich stoliček svým tvarem tento předpoklad evokuje. Za povšimnutí stojí podobnost s tvary stoliček (angl. molars) býložravých ryb, jak je vidět například na této stránce (anglicky) a jejím prvním obrázku.

V průběhu křížení s jinými druhy a v důsledku dalšího přizpůsobování se podmínkám na Zemi došlo zřejmě k tomu, že součástí stravy člověka se v určité fázi stala také živočišná složka. Svědčí o tom přítomnost prvků a živin v lidském těle, které nelze získat z rostlinné stravy.

Dokonce jsem zaregistroval hypotézu, že díky pojídání masa se u člověka začala rozvíjet část mozku zvaná neokortex, kterou jiní živočichové nemají a která souvisí s rozvojem psychiky vyšší úrovně. Jak to ve skutečnosti bylo, jistě nevíme (a asi se to ani nedozvíme), jisté však je, že živočišná strava má pro lidské tělo současného člověka důležitý význam.

Z toho plynou dvě zásadní otázky:

Jakou živočišnou stravu člověk nutně potřebuje?
Jakým způsobem zajistit dostupnost nutné složky?

Odpovědi na tyto otázky se různí a podle nich si člověk dává „nálepku“:

Vegan – propaguje výhradně rostlinnou stravu a úplně odmítá vše živočišné
Vegetarián – odmítá pojídání masa, ale vejce či mléko přijímá
Masožravec – propaguje živočišnou stravu, rostlinou bere nanejvýš jako zdroj vitamínů

Důvody, které člověka přivedou k přijímání určitého druhu stravy mohou být různé:

zdravotní (dočasná dieta při hubnutí nebo při nemoci, alergie)
etické (utrpení zvířat)
náboženské (duchovní cesty, půsty)
osobní (individuální nechuť k tomu či onomu druhu potravin)

Co je tedy správně, ve smyslu s_Pravdou?

Všechny důvody, které vedou k odmítání určitého druhu potravy jsou pochopitelné a „správné“, ve smyslu s_pravidly, které si daný člověk nastavil, ať už dobrovolně (svobodné rozhodnutí) nebo nedobrovolně (lékařské nebo náboženské doporučení).

Osobní důvody, kdy člověk není schopen určitou stravu pozřít, ať rostlinnou nebo živočišnou, vyplývají z jeho aktuálního vnitřního nastavení. Takové důvody jsou pro něho „správné“, ve smyslu s_pravidly a může být pouze otázkou času, kdy se s věkem u daného člověka jeho „pravidla“ změní. Je to individuální, nikomu nelze nutit co má nebo nemá jíst.

Posty

Náboženské důvody vyplývají z pravidel daného směru související s „duchovní“ cestou a osvobozováním se od „hmoty“, která brání „duši“ v cestě k „bohům“. Jedná se nejčastěji o časově omezené askeze (= posty), které souvisí s určitými svátky daného náboženského směru. V křesťanství je to typicky před Vánocemi, před Velikonocemi, dále vícedenní posty během roku a jednodenní v určité dny téměř každý týden. U jiných směrů jsou to také určitá různě dlouhá časová období jako například Ramadán u islámu, v judaismu před jejich významnými svátky, v buddhismu také najdeme obdobu.

Ve všech směrech se zpravidla jedná o odříkání (= půst = askeze) nejen masa a všeho živočišného, ale i alkoholu, sladkého a dalších „požitků“. Posty jsou vnímány jako prostředky pro duchovní očistu, aby daný svátek člověk prožíval co nejvíce „čistý“ a byl tak způsobilý (= co nejvíce vnímavý) k přijetí blah, které jsou v den svátku k dispozici ve větší míře. Zde se jedná opět o „správné“ důvody, ve smyslu s_pravidly daného náboženství a jeho „duchovní“ cesty.

Hlavní přínos dočasného postu (= askeze = odříkání) není v tom, že je to projev zdravého životního stylu nebo projev duchovnosti. Je to nedílná součást procesu zbavení se jakékoliv závislosti: na mase, na sladkém, na alkoholu, na gamblingu, na sexu, na sociálních sítích, na druhé osobě, na práci a tak dále.

Škodlivost každé závislosti spočívá v tom, že připoutává pozornost v dané oblasti a je tak odváděna od skutečného já a od bezpodmínečnosti jako projevu skutečné lásky. Jedině díky dočasnému, ale dlouhodobému postu – dle mé osobní zkušenosti (ne se všemi uvedenými závislostmi) je „odvykací doba“ okolo 1 roku úplného odříkání – je možné se dané závislosti zbavit.

Nedílnou součástí tohoto procesu je vnitřní práce spočívající v pozorování vyvolávání požadavku na danou „věc“ (látku nebo činnost), v odhalování zdroje těchto impulzů a v následném odpoutání = přesměrování pozornosti. Zdrojem závislosti se může jevit konkrétní neuspokojená potřeba nebo potlačovaný strach z nedostatku peněz, jídla, zdraví, lásky, pozornosti, důležitosti nebo něčeho jiného.

Zjištění, co danou závislost způsobuje, může napovědět o tom, co člověka tíží nebo naopak, co ho láká. První pomůže odstranit potíže, druhé může přivést k seberealizaci = činnosti, která bude člověka bavit a naplňovat.

Výsledkem „postní odvykačky“ není, již nikdy vůbec nejíst maso, ani sladké, nepít pivo nebo víno, nepracovat a podobně. Následuje totiž období vědomého návratu k přijímání odříkaného a tím se dostává daná „věc“ (už ne závislost) pod kontrolu.

Etika

Dalším častým důvodem odmítání živočišné stravy bývá otázka etiky. Utrpení zvířat při samotné porážce nebo při „nelidském“ zacházení se zvířaty v průmyslových velkochovech bývají nejčastěji hlavní příčinou vzniku „nechuti“ nebo odmítání živočišné stravy. Napomáhají tomu různé dokumentární filmy přinášející svědectví o tom, jak zvířata v průmyslové „výrobě“ trpí a jiné zase o tom, jak lze plnohodnotně žít pouze na zelenině a ovoci.

V případě velkochovů je „záměr“, aby byla tato živočišná výroba, stejně jako každá jiná, finančně efektivní (vítej v kapitalismu), bez ohledu na to, že se jedná o „živá“ stvoření. To bohužel platí pro velkochovy nejen pro výrobu masa, ale i pro produkci mléka a vajec. V neposlední řadě také ze stejných velkochovů pochází živočišná složka krmiv pro domácí mazlíčky.

Pokud člověk skutečně potřebuje ke svému životu maso, vejce a mléko, tak potom nezbývá než se zamyslet nad tím, jak celý proces produkce těchto potravin uvést do souladu s přirozeností. Když se totiž podíváme do přírody a na její evoluci, tak vidíme, že je naprosto přirozené, že vývojově pokročilejší a silnější tvorové požírají ty menší a slabší: šelmy loví kopytníky a menší savce; hadi loví hlodavce a malé savce; draví ptáci loví menší ptáky, hlodavce, ryby; ptáci pojídají hmyz; dravé ryby požírají menší ryby; malé ryby požírají červy a další hmyz a tak dále.

Z hlediska přirozenosti na tom tedy není vůbec nic divného. „Divné“ je na tom pouze to, že se tento přirozený proces „zvrtnul“ ve velkovýrobu za účelem zisku. A kde je honba za ziskem, tam jde stranou přirozenost, naneštěstí, včetně té lidské.

Chemie

Z mého pohledu tak není problém v pojídání masa a živočišných výrobků, ale v tom, jakým způsobem je zajištěna jejich dostupnost. Vzhledem k současnému stavu lidské civilizace není reálné, aby si každý člověk mohl zajistit svůj chov, stejně tak svůj zdroj rostlinné stravy. Zde se dostáváme k otázce rostlinné výroby a její „zdravotní“ stránce. Kdo někdy něco pěstoval, tak ví, že pěstování se neobejde bez „boje“ se škůdci všeho druhu. Pro boj se škůdci, ať už během samotného pěstování nebo následného skladování, se ve velkoprodukci nepochybně používají, kromě jiných, hlavně chemické prostředky. Tím se dostáváme k poslednímu dílku naší „stravovací“ skládanky.

Čistě veganská strava postrádá určité prvky a látky, které lidské tělo potřebuje ke správné funkci. Proto, chtě nechtě, i čistý vegan bude nucen přijímat chybějící složky (prvky, vitamíny) formou doplňků, zpravidla jako nějaké tabletky či jiné preparáty. Z toho všeho vyplývá, že čistě veganská strava není dlouhodobě udržitelná bez účasti výrobků chemického (boj se škůdci) a farmaceutického (potravinové doplňky) průmyslu. Pro tato průmyslová odvětví představa přechodu velkého počtu lidí na veganskou, obecně neživočišnou, stravu přináší vidinu velkých zisků.

V konečném důsledku, když se na věc podíváme takto hlouběji, vidíme, že „klín je vyrážen klínem“, jinými slovy: jedna průmyslová výroba poroste na úkor jiné průmyslové výroby. Tak jako tak, člověk se vzdaluje přirozenému souladu s přírodou a sahá čím dál více k používání „umělých náhrad“ všeho druhu. Je tedy pro člověka „lepší“ živočišný průmysl nebo chemický nebo farmaceutický?

Nebo že by nastal čas na realizaci vize podané v seriálu (východo / západní koprodukce Československo / Západní Německo) z 80. let 20. století? Kdo pamatuje Návštěvníky a jejich „vaření“? Malá připomínka 🙂

Závěr?

Kdybychom šli do detailu původu veškeré stravy dostupné v prodeji, zjistili bychom, že z pohledu produkce jakékoliv potraviny je každá nějakým způsobem „škodlivá“ a že „zdravého“ nemáme co jíst 🙂 To je samozřejmě nesmysl, a proto je třeba se dívat na stravu (stejně jako na vše v životě) zevnitř, kde všechno začíná a odráží se do našeho vnějšího reálného života = do veškeré hmoty.

Z vnitřního pohledu je totiž hlavní to, v jakém vnitřním stavu člověk stravu přijímá. Jestli s vděčností přijímá každé sousto a vychutnává si jej, pak je úplně jedno o jakou stravu se jedná. Právě vnitřní stav je rozhodující pro to, zda bude člověku přijímaná strava k užitku nebo ke škodě.

Jinými slovy: když budeš jíst něco ve vnitřním stavu, že to je nezdravé nebo škodlivé, tak ti to opravdu uškodí. Naopak, když budeš to samé jídlo přijímat ve vnitřním stavu, že je to s tebou v souladu, tak ti to nemůže škodit.

Intuice si vždy „řekne“ co jíst a zajistí tak vyváženou stravu. Jedině tak bude zachována požadovaná rovnováha na úrovni tělesné hmoty, která souvisí s vnitřní, a tím i s celkovou rovnováhou.

Matematickým výpočtem, kolik, čeho a kdy jíst, se dlouhodobé celkové rovnováhy dosáhnout nedá. Ano, člověk si má vyzkoušet všechno – přesný výpočet jednotlivých složek, úplné odřeknutí se všeho živočišného, pohrdání zeleninou či ovocem, různé diety a podobně – aby nakonec dospěl k tomu, že lpění na určité „metodě“ nebo „nálepce“ typu – vegan, vegetarián, masožravec – dlouhodobou spokojenost nepřináší a že nakonec se nejlépe cítí, když jí to, co je s ním ve vnitřním souladu. Tím je zaručeno, že je to pro něho to správné, ve smyslu s_Pravdou. Pak přijímá všechny složky přirozeně vyváženě = intuitivně, jako správný všežravec 🙂

Má to jeden háček: nejdříve se vrátit ke vnímání sebe sama, dosáhnout vnitřního klidu, aby hlas intuice nezanikl v bouři myšlenek, kterou vyvolává nekontrolovaná mysl.