Interakce a tok energie

Žijeme ve světě, který je tvořen přírodou, jejíž součástí je vzájemné působení mezi jednotlivými bytostmi. S vědomím Vnitřní struktury já se podíváme na to, jak mezi lidmi proudí energie. Následující řádky proniknou hlouběji do energetické výměny, čímž budou volně navazovat a prohlubovat příspěvek Mezilidské vztahy pod hladinou. Právě energie je to jediné, co může člověk jinému člověku dát. Životním úkolem je dosáhnout energetické soběstačnosti, aby člověk měl tok energie pod kontrolou, přesněji řečeno, aby jej dokázal vědomě směrovat. Tok energie musí mít uzavřený oběh, jinak se mu nebude vydaná energie vracet a člověk to bude pociťovat jako dlouhodobou vyčerpanost.

Energetická soběstačnost

Jak již dobře víme, energie proudí tam, kam směřuje pozornost. Mysl každého člověka pracuje v dualitě, má tedy dávající stranu (+) a přijímající stranu (-). Úkolem tedy je, nemít pozornost „zapíchnutou“ v (+) nebo (-) straně mysli = ego, ale mít ji v neutrálním stavu (0) = skutečné já. Tok energie uvnitř člověka probíhá tak, že skutečné já (0) vyšle svůj požadavek (= potřeba) dávající (+) straně mysli. Dávající (+) strana ji realizuje a přijímací (-) strana ji přijme. Je nezbytné, aby přijímající (-) strana projevila vděčnost skutečnému já (0).

Nestačí vděčnost projevit slovem (zpočátku je to jediná možnost, kterou člověk zvládne a je to dobře, už to je krok správným směrem), ale procítěním stavu vděčnosti. Jedině tak je dosaženo uzavření toku energie a člověk dosahuje energetické soběstačnosti. Pouze energeticky soběstačný člověk je schopen vytvářet vztahy, které budou zdravé = energeticky nezávislé a tím dlouhodobě perspektivní.

Závislý vztah

Lidské bytosti žijící zatím v nevědomosti otročí buď své dávající (+) nebo přijímající (-) straně mysli. Vztah mezi dvěma takovými bytostmi vzniká pouze, když jedna z nich je dávající (+) a druhá přijímající (-). Jedná se o nezdravý závislý vztah, kdy energie proudí pouze od dávajícího k přijímajícímu, jak ukazuje obr. 2. Ani jedna strana si není této závislosti vědoma, a tak nemůže dojít k uzdravení ani jedné z nich.

Doba trvání takového vztahu je závislá na kapacitě energie dávajícího (+). Po jejím vyčerpání u něho začíná docházet k uvědomění (není to pravidlo, protože hodně „zatvrzelý dobrák“ si bude trvat na svém a s pomocí psychoterapeuta, kouče, motivátora, a kdoví koho ještě, se bude, ke své škodě, snažit „vrátit zpět“) a tím vykračuje na cestu k sobě = ke skutečnému já (0).

Neuzavřený tok energie nastává také u dvou nevědomých bytostí dávajících (+), jak ukazuje obr. 3. Zdánlivě vypadá vše v pořádku, ale tím, že výměna energie probíhá nevědomě = podvědomě, nedochází k vnitřnímu naplnění ani jedné strany, protože skutečné já je „vyřazeno“ z energetického toku, oběh proto není uzavřen a zároveň chybí napojení na nekonečný zdroj Věčné Lásky.

Neuzavřený tok energie => karmický dluh / zásoba

Ve vztazích, a obecně v životě člověka, dochází vždy k energetické výměně, jak bylo již zmíněno v úvodu. Možná se ptáš: Kam ale proudí ta energie z neuzavřeného oběhu? Z hlediska zákona o zachování energie není možné, aby jakákoliv energie zmizela. Žádný druh energie nemůže zmizet, když už jednou existuje. Může se však přeměnit v jiný druh energie, obecně v „něco“ jiného.

Všechno v přírodě totiž hledá rovnováhu. Nevědomému „Syčákovi“ = přijímajícímu (-) se tato zdarma přijímaná energie stává zátěží. Tato zátěž se projevuje jako „špatná karma“. Co to znamená? Je to v podstatě energetický dluh. Proto v životě přicházejí situace, kdy „syčák“ bude muset svůj „dluh splatit“ = věnovat pozornost (energii), která se mu nebude vracet. Naopak, nevědomý „Dobrák“ = dávající (+), který dával energii zdarma si vytvořil zásobu. Tato zásoba se projevuje jako „dobrá karma“. To znamená, že má energetickou pohledávku. V životě pak zákonitě přicházejí situace, kdy se mu začne kdysi vydaná energie zdarma vracet.

Jak vidíme, obě „karmy“ jsou dvě strany téže mince. Dosažení vnitřní rovnováhy = vnitřního souladu = vnitřního klidu, kdy je pozornost směrována do skutečného já (0), je zásadní pro zbavení se vlivu „karmy“. Klíčovým prvním krokem je, ať jsi „dobrák“ nebo „syčák“, projevení vděčnosti za VŠE, co jsi v životě prožil. Tím dochází k uzavření energetického toku! Bez toho nikdy nedosáhneš kontaktu (= napojení) s Věčnou Láskou, který se projevuje jako intuice a vědomý život ve vnitřním souladu. To je nezbytné proto, aby „karma“ přestala řídit tvůj život.

Zákony „karmy“ samozřejmě pracují dál, ale vědomému člověku již nevládnou, ale naopak, slouží jemu jako tvůrci života. Neboť vědomost (= světlo) pohltila nevědomost (= tma). Odvěký „boj“ uvnitř člověka, a tím také uvnitř celého lidstva, není mezi „dobrem“ a „zlem“, což jsou (+) / (-) strany ega = mysli, ale mezi „světlem“ (= vědomost = vědomí = skutečné já) a „tmou“ (= nevědomost = podvědomí = ego = mysl).

Uzdravující vztah

Vztah vědomého tvůrce, který již neotročí žádné své straně mysli a je tak ve stavu (0), s nevědomým otrokem (+) je krátkodobě možný a může být příležitostí k uzdravení. S nevědomým otrokem (-) nemůže vědomý tvůrce vztah navázat, protože sebou nenechá manipulovat za účelem získávání energie, a to není pro nevědomého otroka (-) výhodné. Pro otroka (+) spočívá příležitost k uzdravení v tom, že je přiveden k projevení své přijímající (-) strany, která byla dosud dávající (+) stranou umlčována. Po odpoutání pozornosti z (+) i (-) dochází k vědomému projevení skutečného já (0). Tím se člověk uzdravuje a začíná svůj život uvádět do souladu se svým skutečným já = se svojí přirozeností.

Podmínečný vztah

Dvě lidské bytosti ve stavu vědomého tvůrce dokážou rozlišovat mezi vztahem podmínečným (= obchodním = účelovým = něco za něco) a bezpodmínečným (= Láska), a s vědomím toho je pak také vytvářejí. Vědí, že tok energie musí být vždy uvařený, aby bylo dosaženo oboustranné spokojenosti.

Tok energie v podmínečném vztahu vychází z potřeby, kterou vysílá skutečná já (0) směrem k dávající (+) straně mysli. Pokud (+) strana nemá schopnosti nebo kapacitu tuto potřebu realizovat vnitřně (= vlastními silami), tak v prvním kroku vyšle žádost (= objednávku) druhém člověku, který se zabývá realizací dané potřeby.

Druhým krokem je dohoda na odměně, a to buď formou peněz (= náhrada za energii) nebo formou protislužby (= vrácení energie). Odměnu přijme přijímající (-) strana vnějšího realizátora potřeby a projeví vděčnost svému skutečnému já. Odtud směřuje pozornost do dávající (+) strany, která realizuje dohodnutou potřebu objednatele. Přijímající (-) strana objednatele ji přijímá a pro uzavření toku energie projevuje vděčnost svému skutečnému já.

Ano, každý projevuje vděčnost svému skutečnému já (0), protože oba vědí, že všechna skutečná já vychází ze společného vědomí jako nekonečného zdroje Věčné Lásky.

Bezpodmínečný vztah

Nejvyšší forma vztahu je, když si dvě vědomé bytosti přejí být spolu bez očekávání odměny. Samozřejmě, že i takové bytosti jsou „jenom“ lidé z masa a kostí, proto budou mít rozmanité potřeby. Zároveň vědí, že to nejcennější, co mají a co mohou dát, je jejich energie a pozornost jako její usměrňovač. Proto vycházejí ze své energetické soběstačnosti a tím z vnitřní realizace potřeb. Vzájemná vnější realizace potřeb vychází z přirozenosti každého z nich a to tak, aby byl tok energie vždy uzavřen.

Shrnutí

Závislé vztahy jsou typické počáteční silnou přitažlivostí. Závislý vztah řídí emoce. Uzdravující vztah může vznikat postupně s různou intenzitou přitažlivosti. Uzdravující vztah řídí pocity. Podmínečné vztahy jsou účelové. Podmínečné vztahy řídí rozum. Bezpodmínečné vztahy vznikají na úrovni přirozenosti projevující se zpočátku ne příliš silnou, avšak stálou přitažlivostí, která může jedině sílit. Bezpodmínečné vztahy řídí bezpodmínečná láska = oddanost Věčné Lásce.

Ukázané toky energie by měly pomoci při uvědomování, proč některé vztahy vznikají rychle, některé pomalu, proč některé fungují krátkodobě, jiné dlouhodobě a některé ani nevzniknou.