Vnitřní struktura Já

Tvůj život, který dnes a denně žiješ, je vždy odrazem tvého vnitřního života. Kde se ten „vnitřní život“ odehrává, jak se v něm orientovat, kde je skutečné já a jak se k němu dostat? Odpovědi na tyto a mnohé další otázky se dozvíš z následujících řádků a obrázků.

Většina lidí si myslí, že já sídlí v hlavě, v některé (zatím neznámé) části mozku. Ve skutečnosti je však mozek pouhým nástrojem skutečného já, stejně jako celé tělo, všechny orgány a pět smyslů. V mozku sídlí pouze mysl, která má dvě strany, řekněme (+) a (-). Známý fakt, že mozek má dvě hemisféry s různými funkcemi tomuto tvrzení úplně neodporuje, jakousi „podobnost“ tedy vidíme.

Stranu (+) si lze představit z pohledu fyziky jako kladně nabitou, z pohledu lidského jako stranu dávající = pozitivní = „dobro“. Analogicky stranu (-) jako záporně nabitou neboli přijímající = negativní = „zlo“. Mezi těmito stranami proudí energie, z hlediska fyziky elektrická, kde proud teče směrem od (+) k (-). Z lidského pohledu si lze tento tok energie představit jako uspokojení určité potřeby, kde dávající realizuje potřebu přijímajícího, směr toku energie je také zřejmý, tedy od (+) k (-).

Vznik Ego = výsledek výchovy

Všechny psychické problémy člověka pramení z toho, že ve své nevědomosti směruje svoji pozornost na jednu stranu mysli, někdo na (+) a někdo zase na (-). Tím vzniká Ego jako nepřirozený stav a tomu odpovídá reálný život člověka.

Přirozený stav je však takový, že pozornost je ve skutečném já, z hlediska fyziky si můžeme představit jako nenabitý stav (0), to znamená, že není zaměřena ani na (+), ale ani na (-) stranu mysli. Každé novorozeně je přirozeně ve stavu (0) = skutečné já = je samo sebou. Během života ve světě, kde vládne Ego = lidská mysl, se však tomuto přirozeném stavu začíná vzdalovat.

Přibližně od 3 let věku se u malého člověka začíná formovat ego (+) / (-) = učí se směrovat pozornost do (+) strany a potlačovat stranu (-) = podléhá „správné“ výchově, ve smyslu s_pravidly. Ti vzpurnější směrují pozornost spíše do (-) a u vnímavého jedince může začít vznikat určitý vnitřní rozpor, který se časem projeví jako odpovídající psychická „porucha“. Tento proces formování ega je ovlivněn prostředím, v jakém malý človíček vyrůstá. Začíná tak postupně žít život v otroctví (+) jako Dobrák nebo (-) jako Syčák.

Bílý kroužek s červeným (+), modrým (-) nebo žlutou (0) ukazuje, kam směruje pozornost – platí pro všechny obrázky.

Já Otrok Ego (+) — *Obr. 1 – stav Dobrák = výsledek výchovy typu „Musíš být vždy dobrý člověk“ = ten co byl poslušný a dělal, co po něm chtěli*

Já Syčák Otrok (-) — *Obr. 2 – stav Syčák = výsledek stejné výchovy typu „Musíš být vždy dobrý člověk“ = ten co byl neposlušný a většinou dělal přesný opak, než měl*

Uvědomění = výchozí bod vnitřní proměny

Ať Dobrákovi nebo Syčákovi jednoho krásného dne dojde energie a dospěje k uvědomění, že „někde je chyba“. To se může stát kdykoliv a komukoliv, nezávisle na pohlaví i věku. U Dobráka = otroka (+) se krize vedoucí k uvědomění projeví jako ztráta energie a vyhoření. U Syčáka = otrok (-) je to zpravidla teprve pád na úplné životní dno, kde si uvědomí, že žil na úkor druhých, získáváním jejich energie.

Co následuje po uvědomění? Člověk neví kudy kam, jenom jaksi podvědomě začíná vnímat, že „to nejsem já“. Začne hledat různé cesty, jak se vrátit ke svému skutečnému já. Samozřejmě, že projde všechno možné, dokud nenajde tu „pravou cestu“. Časem zjistí, že to byla také slepá ulička, že ani tudy cesta k sobě nevede. Pak to často vzdává a vrací se zpátky do té duality (+) / (-), kde to tak důvěrně zná.

Kdo však tuto cestu nevzdá a pokračuje dál, nakonec dospěje ke zjištění, že žádná lidská „koncepce“ nezaručí to, že dojdeš k sobě a že neexistuje ani žádná kouzelná „pilulka“ nebo „rituál“, který to zařídí za tebe. Různé lidské koncepce (včetně této mé) jsou pouze jakési „berličky“, které na chvíli mohou posloužit jako opora, aby ses mohl postavit na vlastní nohy. Pak už vždy pokračuješ sám, tvůj život za tebe nikdo jiný neprožije.

Skutečné Já Přirozenost (0) Garefit — Obr. 3 – stav Garefit = výsledek vědomého odpoutání pozornosti z (+) nebo (-), vyjití z duality nevědomí, úplné osvobození, uvedení do vnitřní rovnováhy (0), a následné dosažení vnitřního souladu se svojí přirozeností

Cesta k sobě = vnitřní proměna

Skutečná a jediná cesta k sobě (= ke skutečnému já) je pouze uvnitř a spočívá ve vyjití z duality (+) / (-), do které byl člověk od malička vtahován. Cesta vede pouze středem mezi (+) a (-), tedy „nenabíjením se“ a setrváváním v (0). Po projití a konečném vyjití z nevědomí duality nastává další fáze této vnitřní proměny. Tou je sebepoznávání z tohoto nového vědomého stavu (0) a uvedení sebe do vnitřního souladu se svojí přirozeností. Tvoje (+) stránka začne realizovat potřeby pro tvoji (-) stránku, začneš si dopřávat co sis dlouhodobě nedopřával, a naopak omezovat to, co ti škodí.

Za ty dlouhé roky otroctví sebou táhneš zbytečnou zátěž jako jsou nálepky, vzorce chování, lpění na něčem „důležitém“, držení se něčeho, co po tobě chtěli druzí a další „koule na noze“. Když se ode vší té zátěže vnitřně úplně osvobodíš, stáváš se zdrojem bezpodmínečné lásky a tvůrcem svého života. Dokážeš již rozlišovat, co je pro tebe správné, ve smyslu s_Pravdou. Otevírá se ti přístup k Věčné Lásce, která je zdrojem nekonečných možností a všeho, co k životu potřebuješ a všeho, co si v životě přeješ.

Otrok Tvůrce Garefit Tok Energie — Obr. 4 – stav Tvůrce = tvoření života plněním přání, vycházejících od skutečného já, realizovaných Věčnou Láskou, kdy dostáváš pokyny ve správný čas a na správném místě. Pozornost = tok energie vychází ze skutečného já (0), přepne se (pozornost totiž může směrovat vždy pouze do jednoho místa – nikdy ne! do dvou nebo dokonce do více míst najednou) na dávající (+) stranu mysli, aby realizovala potřebu straně přijímající (-), odkud se pozornost vrací zpět do (0) projevením vděčnosti. Pokud není tento oběh energie uzavřen vděčností, jako projevem spokojenosti, dochází k tomu, že přijímající (-) strana je stále nespokojená, což se projevuje jako vnitřní neklid = nesoulad = nespokojenost. Krásně je tento princip podán ve známé pohádce „O zlaté rybce“, kde: rybář = dávající (+), stařena = přijímající (-) a zlatá rybka = Věčná Láska. Jak nakonec dopadla stále nespokojená stařena? Každé splněné přání jí nakonec bylo odebráno, protože nedokázala projevit to hlavní: vděčnost!

Pozornost = nástroj tvoření

Na závěr lehké shrnutí: projevem skutečného já je pozornost. Kam směruješ pozornost, tam proudí energie. Pozornost je paprsek nekonečného vědomí. Pozornost máme každý v plné moci. Správné použití pozornosti, ve smyslu s_Pravdou, tě provede celou cestou, osvobodí tě a následně ti umožní tvořit svůj život. Přání, která budou vycházet zevnitř = od skutečného já, se splní, protože jejich realizaci zajišťuje Věčná Láska se svými nekonečnými možnostmi, kde Nic Není Nemožné = Úplně Všechno Je Možné! Hlavně nezapomínej na dvě nejdůležitější věci: 1) projevení vděčnosti za vše, co v životě dostáváš; 2) udržení pozornosti na tom, co si přeješ – to je vše! V přítomnosti se věnuj tomu, co je s tebou v souladu. Easy 🙂